Nacházíte se na stránce, jejíž obsah v první části koresponduje s informační tabulí naučné stezky Sklenářova dolíku. Navíc obsahuje přepis popisu plánku lomu ze 17. století.

Další část Citace zdrojů obsahuje přesné citace jednotlivých zdrojů – pro zajímavost a pro případné další bádání.

Co bylo před dolíkem a proč Sklenářův

Místu, kde se nyní nachází Sklenářův dolík, se od 16. století říkalo lom na Ptáku. Byl to lom svého času dokonce nejvydatnější. Kámen z tohoto lomu byl použit na stavbu sedleckého kláštera a později (od r. 1519) i na stavbu chrámu sv. Barbory.

Tak jako o každý cenný zdroj, se i o lom vedly spory. Už roku 1513 vyčítá Kliment opat sedlecký Kutnohorským: „Valněji v našem štamprochu kámen lámete více než prve“.

Spor o lom měl klášter také s jezuity: „Když roku 1677 povolili páni šepmistři jezuitům lámání kamene na stavbu koleje, klášter zbrojeným lidem odvážený kámen odejímal“.

Snad poslední spor města s klášterem sedleckým byl ukončen r. 1690: „Kutné Hoře připadla levá (nynější Sklenářův dolík), klášteru pravá polovice (pole k cestě na Kuklík). Památkou na toto dělení je vyvýšená pěšina napříč Sklenářovým dolíkem se táhnoucí.“

Následující osud popisuje ve svých pamětech Jan Fiala:

„Po vyčerpání zásob prodán obcí lom soukromníku. Po jednom z majitelů Vojtěchovi Svobodovi, sklenáři, ujalo se pojmenování Sklenářův dolík. Pro přilehlou oblast stal se Sklenářův dolík důležitou jímkou vod při přívalech do města se hrnoucích. Proto majitelé obou částí nesměli stavěti ochranné hráze pro odpuzení vody. Sklenářův dolík z této příčiny koupen r. 1882 opět obcí.“

Plánek lomu ze 17. století

„K velkému sporu dala obec zhotoviti situační plán lomu i pohledy na brány, kostelíky lomy u Kolovrátku.“

dsc_5699-20x30cm
A) brána Kolínská, kterou se jde z města k …
B) cesta k Praze neb Štamprochu (lom)
C) Šachty a Štadla (budova na rudu) horní
D) úvozní cesta k Kolínu
E) úvozní cesta k Radboři
F) cihelna stará Obecní od lomu kamene 7 sáhu dlouhý a druhá něco opodál
NB) obec nebo obecní průhon, pastviště obecní a místo na kterým se ku Ptáku střílívalo
G1) lom kamene obecní 35 sáhů dlouhý a
G2) v tom lomu cavitas (dutina) vysekaného kamene
H) lom kamene v jeskyni podzemní pod obecními pastvištěmi 14 sáhů délky a 11 sáhů šířky
J) obecní zahrada kamenná řečená
K) cesta kterou se k Pečkám chodí
L) role emfyteutická pod plat ke dvoru na Senné ulici patřící
M) role obecní Svobodné
N) předměstí čechovské, zahrady, a pole Svobodny … se řídící
O) brána kouřimská, kterou se jde z města k Bylanům a k štamprochu levo a k Přítoce přímo.
P) zahrady městské
Q) Senná ulice
R) rahrada emfyteutická kde někdy dvůr na Senné ulici býval
S) cesta vozová od města i k městu
T) zahrady a role sousedské s obecní
V) štamproch za kouřimskou branou
W) role které drží rozličný sousedi Svobodný i Poddaný x Přítoce emfyteutické … ke dvoru někdy na Senné Ulici patřící
X) pod … a v těch Rolých pod skály rozličné

Citace zdrojů

První zdroj je přístupný na internetu. Ostatní zdroje uchovává Státní okresní archiv Kutná Hora.

Dekorační kameny (datová sada České geologické služby)

Nejstarším lomem (rok 1410) v tzv. kutnohorském vápenci byl lom Na Ptáku (Sklenářův dolík) na úpatí Kuklíku. Makroskopicky bývají tyto vápence mylně, ale běžně popisovány jako pískovce neboť bioklasty mají velikost hrubého písku. Vápence mohou obsahovat i poměrně velké zbytky schránek mlžů.

Sláva i zánik Kutnohorského dolování

Kutná Hora 1998

Josef Šimek: O staročeské kratochvíli „střílení ku ptáku“ v Kutné Hoře

O původu názvu „Na ptáku“.

Bylo to v roce 1549 o svatodušním pondělí. Slunce po celý den hřálo neobyčejně. Před domem havéřským v Kutné Hoře sešlo se po obědech nesčíslně mnoho lidí všech vrstev, aby shlédli i letos kratochvíli zvanou „střílení ku ptáku“. Stanovená hodina již se blížila a dav lidí byl netrpěliv. Konečně objevili se za obec dva starší a slavnost mohla začíti. Z domu vykročili trubači a bubeníci, někteří horní úředníci a dva starší za obec, za nimi šli seřazeni statní střelci a za těmi hrnuly se houfy diváků. Za zvuku hudby vyšli branou Kolínskou a ubírali se na obšírné prostranství, jež se zove „na Ptáku“.

Tam stála uprostřed obšírného místa vysoká zeď a na ní upevněn byl velký, dřevěný, pestře malovaný pták, jehož hlava, křídla a ocas nápadně vynikaly. Prostranství na okrajích mělo prkenná sedadla a několik stanů. Sem dorazil průvod. Páni a zástupcové úřadů odebrali se do stanů, i hudebníci zaujali své místo. Zatím u vchodu dál se zápis střelců. Písař za stolem sepisuje střelce a určuje pořadí, v kterém budou stříleti, a přijímá hlášení, kdo se uchází o cenu královskou, maršálskou a kdo o další ceny. V téže době pořadatelé vykazují místa jednotlivců a ti zasedají do lavic, mnozí i na zem. Slavnost začíná. Nejprve se odměří vzdálenost 300 loket, odkud se bude stříleti. Nato vyzvali pořadatelé zástupce úřadů, aby se zúčastnili jako čestní střelci slavnosti. Vystřelí tudíž jeden úředník za pana mincmistra, potom má čestnou povinnost vystřeliti loňský král, nato střílí jeden měšťan za pana šepmistra, jiný úředník za pana hofmistra, jiní za úředníky mince hutmistra, za kaňkovský perkverk, za hutníky a hašplíře. To byly tehdy kutnohorské vznešené úřady.

Nastává napětí. Vystupují zapsaní střelci. Ti berou opatrně kuše a dlouho míří, než spustí ránu. Vždyť tu běží o království aneb o kus ptáka, o dar, o čest a památku. Zasviští střela a jásot zabouří mezi lidem, střelec srazil pravé křídlo, to znamená, že obdrží hodnost maršálka. Další rány minuli se cíle, než opět je radostný výkřik, střelci po řadě sestřelují hlavu, druhé křídlo, ocas a odnášejí si sestřelený kus. Střílí se dále a tu se rozlétne hlučné volání, křik, fanfáry a bubnování, neb jeden střelec srazil ptačí trup a stal se králem. Každý jej chce viděti a uvidí, neboť trup si bude odnášeti; hluk a jásot nepřestává. Pořadatelé nesou na cínové míse dar dvě kopy grošů. Král dar přijímá a jde slavnostně ke svým známým.

Střílí se dále, ač slavnost je stanovením krále rozhodnuta, neboť jsou tu ještě střelci, kterým jde o menší dárky a to o cínové nádobí.

Když se vystříleli všichni střelci kteří se dali zapsati, usednou všichni diváci i střelci a zúčastní se obecného veselí. Pořadatelé poroučejí roznášeti víno i pivo (bylo od Pýšů) a koláče ( od Magdaleny), v pozadí vystupují tanečníci ve směšném přestrojení a ke všeobecné veselosti tančí bláznivě. K tomu hraje hudba, nikomu se nechce domů a každý zapomíná na starosti. To vše trvalo až do slunce západu, ale teprv stmívání ukončilo bezuzdné veselí.

Lidé rozveseleni jdou v houfech domů a ještě po ulicích už tmavých hlučí a zpívají. Jediný král dne šel domů vážně, nesl si trup ptáka, v kapse měl dvě kopy grošů a v mysli počítal, zač si dá poříditi stříbrný erb k havířskému pořádku na památku svého království.

Fiala Jan – Osobní fond – Kamenné lomy

Inventární číslo: 140

Obsah: Lomy na kámen

Největší lom byl u Ptáku (nynější Sklenářův dolík).

Dále byly lomy za sv. Barborou, u Kolovrátku, u Slaměnce a u Lorce.

Při stavbě kostela sv. Barbory byl lámán pískovec v lomu u Mezholez.

Lom „U ptáku“ byl nejvydatnější, leč právo k němu si činili klášter sedlecký

Nejstarší zmínka

Roku 1513 vyčítá Kliment opat sedlecký Kutnohorským, „že na ten čas valněji v našem štamprochu děláte a kámen lámete více než prve. I jest nám to s velikým podivením, proč to činíte, neb máme za to, že ráčíte v paměti míti, co jest král Jm. a pán nás všech milostivý vám ráčil psáti a rozkázati a také více a znáte, že rozeznáni máme býti soudem zemským“, k němuž prý se uběhl proto, že opovrhli psaní krále, aby štampruch klášteru postoupili a víc jej neužívali. Poněvadž opat nechce souditi, napomíná Horníky přátelsky a sousedsky…

(AKč.150)

Hodnota lomu

Kliment si cenil lomu půltřetího tísíce kop gr. č.

(AKč.150)

Stavební materiál na Barboru

Zdá se, že pře zůstala v klidu, neboť r. 1536 žádali čáslavští, aby jim bylo povoleno lámání v tomto lomu k stavbě jejich kostela. Upozorňují páni obecní, „že ta žádost jest nemalá, neb předkové ani sousedům prve pro sv. Barboru nedali lámati. Museli k Mezholezům na kámen.“

(Mem. 1536 pol. 210, 245.)

Vlastnictví dolu

„že to možné není z příčin jistých a zvlášť té, kteráž jest tajna, že ten štamproch náleží opatu a ke dvoru Předhorskému, neb jsou tu dědiny“

(Mem. 1536 pol. 210, 245.)

„a opatovo tu nic není a jeho vůle není potřebí“

(Mem. 1537 pol. 574)

Následují informace, kdo za kolik si nechal nalámat.

Když roku 1588 zemřel kameník Lipolt, který kazatelnu sv. Barbory tesal, žádal učeň jeho Adam, kameník, aby mu tu skála byla puštěna.

(Mem. 1588 pol E 26,30 a dále.)

Vápenec

Z kamene štamprošného  u Ptáku pálil vápno ve vápenici za Kouřim. branou k opravě Vlaš. dvora Mikuláš vápeník z Ledče r. 1577 (Viz E. L. Mincovna str. 83.)

Později postavena vápenka na samotném Ptáku.

Spor o lom

Roku 1667 vzplanul znovu spor města s klášterem Sedleckým o lom na Ptáku – byl tuhý, nákladný a docházelo i k potyčkám.

Když roku 1677 povolili páni šepmistři Jezuitům lámání kamene na stavbu koleje, klášter zbrojeným lidem odvážený kámen odejímal (Ak.č. 8088, ?8008?)

K velkému sporu dala obec zhotoviti situační plán lomu i pohledy na brány, kostelíky lomy u Kolovrátku (zachován pod číslem 12585), za nejž r. 1689 malíři vyplaceno 10 zl. (Mem. 1689 pol. 116.)

Podle vysvětlivek byl obecní lom 35 (cca 64 m) sáhů dlouhý, dvoupatrový.

Ukončení sporu

Spor ukončen roku 1690 ubrmanskou výpovědí. Ondřej Froger, opat cister. kláštera v Plasích a berghofmistr Jakub Krištof Froh uznali.

  1. Je klášter a konvent v Sedlci své purkrechtní a naproti tomu město Kutná Hora v témž místě své šosovní a městské grunty má.
  2. Poněvadž jedna i druhá patrně dědičnosti toho místa a šteinbruchu neb lomu kamene u Ptáku neprokázala:

má býti lom kamene neb místo to a půda na dvě rozděleno a mezníky v ukázaných místech osazeny.

Kutné Hoře připadla levá (nynější sklenářův dolík), klášteru pravá polovice (pole k cestě na kuklík). Památkou na toto dělení je vyvýšená  pěšina napříč Sklenářovým dolíkem se táhnoucí (Kniha Schaffusova pol. 133. a H. K cís. 12725, 12665)

Původ jména Sklenářův dolík

Po vyčerpání zásob prodán obcí lom soukromníku. Po jednom z majitelů Vojtěchovi Svobodovi, sklenáři, ujalo se pojmenování Sklenářův dolík. Pro přilehlou oblast stal se Sklenářův dolík důležitou jímkou vod při přívalech do města se hrnoucích. Proto majitelé obou částí nesměli stavěti ochranné hráze pro odpuzení vody.

R.1786 žádá Jan Fron za rozmetání hráze, kterou Vojtěch Svoboda udělal, aby odpadu vody do Sklenářova dolíku zabránil (Čís. 20789)

Tuto povinnost obec i okolní majitelé pozemků střežili. (citováno cca 7 dokumentů)

Z novějších 9 74/1877, 13 7/1873

Sklenářův dolík z této příčiny koupen opět  obcí od manželů Aloisie a Františka Jägra. (9 74/1882)

Kutnohorské příspěvky řada první

M 1140/1

M 287

Čís. 257

Stavění kostela sv. Barbory – 3. Benedikt z Loun (1512-1523)

Od roku 1519 vozen kámen od Mezholez i z lomu na Ptáku.

Mistr Mikuláš a tovaryši jeho zapisují se r. 1548 až do 12. neděle po sv. Duše; bylť m. Mikuláš, jak patrno z pozdějšího jednoho zápisu, v díle svém linkavý, pročež zjednán stavitel jiný, mistr Jan Vlach, i nastoupil hned v 13. neděli po sv. Duchu. Ujednáno s ním, že dodělá poslední tři klenbové oddíly (na západní straně kostela) po prvnějších kamenících, a zároveň smluveno s ním dynchování kostela, začež dostati měl 12 1/2 kopy grošů. Zejména připomínají se „pruty“ malované „hliněnými barvami“, které klihem se rozdělávaly; malta připravovala se bílým pískem na Ptáku kopaným. V říjnu stala se nehoda, že pilíř jeden chtěl se zpříčiti, pročež musil býti podchycen.

Hanuš B. – osobní fond – Dějiny a působení jesuit. řádu kutnohor.
Spor s klášterem sedleckým

Spor měli taktéž s klášterem sedleckým o lámání kamene na Pátku. Tento lom patřil jesuitům klášteru sedleckému, který nechtěl dovoliti jesuitům lámati kámen na stavbu koleje. Jesuité tak ovšem násilím činili, takže docházelo mezi pracujícími ke krvavým srážkám.